Navštívte Facebookovú skupinu, kde sa môžete občas dozvedieť nejakú tú aktualizáciu alebo ma kontaktovať.
Blog posledný krát vydýchol 26.10.2014 a odišiel za dúhový most. Ako spomienku na neho a moje staré ja to tu zostane určitý čas ako archiv.

Ak by tu niekto náhodou zablúdil, nech sa vám tu páči :)

Zoe Christy

Myrtilles

15. června 2013 v 18:44 | Zoe Christy |  Other
Vždy je úžasné nájsť niekoho kto nepozná Myrtilles a zatiahnúť ho do toho :D
Takže tento článok je špeciálne pre teba Taimi! ;) ale samozrejme si ho môže prečítať každý z mojich čitateľov :) Možno prídete na to, že by vás to bavilo :)
Prečítala to dokonca aj moja kamarátka, ktorú slash moc neberie a dlhé poviedky už vôbec nie :D
Má to dve série ale garantujem vám, že po prečítaní sa zamilujete do fialovej, borievok a samozrejme do Alana a Bernarda :D
↓↓↓


Obsah je od samotnej autorky o poslala mi ho Daniela z facebooku. Týmto jej ďakujem a teraz sa pustite do čítania :)

O povídce Myrtilles



Na počátku byla jedna dvojice. Jedna homosexuální dvojice. Psalo se jaro 2007, které plynule přišlo do léta a počátku skautského táboření, a tihle dva si skočili takříkajíc do rány. Možná za to mohl fakt, že Bernardovi by na zavolání přiběhl telefon, možná jenom to, že naivní žábě, které neumělo postavit ani přiblblý stan, bylo až příliš sladké, ale jedno vám povím jistě - tahle dvojice se hledala tak dlouho, až se jí Syhrael zželelo a slepila je dohromady ...
Když jsem psala minulé léto příběh protkaný twincestem - Prázdniny nad kočku, brzy jsem zjistila, že páru Bernard plus Alan je ta povídka fest malá a potřebují něco speciálního, něco svého. Hlavně jsem se k tomu odhodlala, když jsem asi přes pět wordových listů popisovala jejich živočišný sex. To už byla docela slušná záminka, takže jsem si na to uvařila kávu a napsala prvních pár řádků.

Myrtilles je velice zvláštní povídka a někdy mám zatěžko vysvětlovat, jak je vlastně původně myšlena. Hlavní postava je především Alan, to díky němu příběh mohl začít.
Chtěla jsem napsat něco hravého, naivního, přeslazeného, něco, kde by vyzařovalo štěstí i pohoda z každého slova. Chtěla jsem stvořit něco dětinského, infantilního, rozkošného, nepřiměřeně homosexuálního, něco, co by vás uklidnilo, když si to přečtete a zvedlo vám to náladu, něco, kde je úplně přirozené, že hlavní hrdina má fialové vlasy a nosí růžové tričko s kočičkou a sponečku ve vlasech, něco, kde poznáte, že se s tím autor mazlí a při psaní je výjimečně dobře naložený.

Pokud někdy budete přemýšlet nad tím, jestli to myslím vážně, tak vám odpovím, že myslím. Všechno v Myrtilles má svůj účel a já jsem si vědoma, že povídka může sršet přehnaným ideálem. Jenže můj názor je na to kladný - v životě si všichni prožíváme problémy, starosti, slepě klopýtáme o ostré zkušenosti, pro mě osobně jako autorku je tedy příjemné se odreagovat psaním jednoduché pohádky Myrtilles a zároveň si myslím, že ani čtenářům to nemůže uškodit, když si trochu odpočinou od sledování masového vraha.

Věřte mi, že není nic lepšího pro spisovatele a povídkáře než vědomí, že svým psaním v lidech něco zanechá a vyvolá v nich pocity ... Jediné, co bezpečně víte a co vám k prožití stačí, je vědět, že Alan potřebuje spoustu lásky. Nemusela jsem se s tím vůbec trápit, protože Myrtilles jsou součástí mého života a skutečnosti popisované v povídce doopravdy nutí k tupému úsměvu.
Oni jsou pro čtenáře nedotknutelní už jen tím, že povídkou krátce projdou a prásknou za sebou dveřmi. V každém z nás je kousek Bennyho nebo Alana. Každý z nás někdy potřebuje obejmout, každý z nás má někdy peníze, každý z nás se někdy cítí být nedosažitelným bohémem, v každém z nás je kus dítěte, každý z nás se někdy cítí být opuštěný a potřebuje svého "Alana", každý z nás má někdy prostě pocit, že mu okolí nerozumí a on by potřeboval svého "Bernarda", který by ho pevně objal a pošeptal mu, že je tu jenom pro něj...

Vztah Matěje a Filipa je temnou stránkou Myrtilles a já si myslím, že tam to nastínění patří. Když už se jednou o té dvojici zmíním a něco tam rozvedu, přeci je neodsunu do pozadí a dál dělám, že je vůbec neznám!Filištín i Matěj mají právo na vyřešení jejich zápletky.



Povídka Myrtilles má dvě řady - tím definitivně končí, třetí řadu psát nebudu, protože bych jenom pokazila to pěkné mezi Alanem a Bernardem. Myslím, že dvě řady bohatě splnily svůj účel a dvojice Ben a Alan si teď zaslouží svůj vlastní svět, ne ten můj chudý povídkový.

Ještě bych ráda podotkla, že je pro mě jako pro autorku neskutečně skvělé vědět, co pro vás Alan nebo Bernard či Filištín a Matěj (...), znamenají. Ať už masové barvení hlaviček na fialovo nebo propagaci borůvek a vanilkových doutníků, všechno to beru vážně a opravdu si toho vážím. Je to moc príma pocit a já doufám, že po dopsání Myrtilles si třeba stejně oblíbíte jinou moji povídku a nebudete smutní, že něco tak fialového končíJá určitě se psaním neskončím a budu psát, dokud duši nevypustím, takže takových oblíbených Alánků i Bernardků mi pod rukama určitě ještě hodně projde a vám před očima taktéž ...









Pamätám si, že keď som to čítala nemohla som sa od toho odtrhnúť. Chodiť do školy bolo pre mňa čisté utrpenie a oslobodenie prišlo vždy keď som sadla za počítač.
Neskutočne milujem túto poviedku a keby sa ju Syhy rozhodla vydať bola by som najšťastnejší človek na svete :)
Keď sa to skončilo tak som plakala ako malé decko nie preto, že to malo smutný koniec ale preto, že to už nepokračuje. Teraz mám znova chuť sa k tomu vrátiť :)

Ak máte trochu viac času ako ja tak sa do toho pustite :) Nie je to frerard ale je to tá najdokonalejšia vec akú si môžete kedy prečítať :)



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shina-chan Shina-chan | E-mail | Web | 15. června 2013 v 19:43 | Reagovat

Velmi zajímavá recenze na jistě strhující povídku. Jelikož na tomhle žánru dost ulítávám, možná si to čtení i nacpu do svého přeplněného rozvrhu :)
Proč sem ale píšu hlavně - kdysi dávno předávno sis na mém blogu četla povídku Fight against Fate. Ta byla teď pěkně dlouho u ledu, konečně jsem se ale dostala k psaní pokračování, a tak - pokud budeš mít chuť - můžeš se u mně zastavit a otestovat, zda si povídku po té době ještě vybavíš :) (i když se obávám, že po povídce, kterou zde recenzuješ... no, nechme to ;) )

2 Zoe Christy Zoe Christy | E-mail | Web | 16. června 2013 v 10:38 | Reagovat

[1]: Bože už som myslela, že sa toho nedočkám! :-D
FaF bola moja najobľúbenejšia nejihina poviedka. Dôkonca som aj ja potom začala písať, myslím, že sa volala The rain of the sakura flowers ale tým, že to boli moje začiatky a že NH nemajú u nás moc fanúšikov takže na to nebola moc odozva som sa nedostala ani k tretej kapitole :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Charaktery aj dejové línie použité v poviedkach patria pod autorské práva svojich majiteľov. Avšak poviedky sú mojim duševným vlastníctvom, čiže bez môjho súhlasu prosím, nekopírovať. Z poviedok mi neplynie žiadny zisk, všetky sú písané pre zábavu.
Obrázky na tomto blogu sú buď z Tumblru alebo Deviantartu, zo žiadnych iných zdrojov.
Dúfam, že sa vám tu páči :)